Zdá se, že špatné časy (nejen) pro veřejné koncertování jsou snad definitivně za námi. Soupiska akcí i v našem hlavním měste praská ve švech, zajímaví a kvalitní interpreti se střídají v rychlém sledu a ani fanoušek metalové muziky neví, kam dřív skočit. Silná sestava čítající pětici kapel ve své tvorbě šikovně míchajících tradiční a modernější postupy v kovové muzice, byla rozhodně lákadlem, které se neodmítá.

Podobně smýšlelo i dostatek fanoušků, kteří zaplnili prostory podzemního klubu na pražském Smíchově. Vyprodáno jako na několika předchozích zastávkách tohoto turné sice nebylo, i tak se však prostory před koncertním pódiem s postupujícím časem slušně plnily. Bohužel se mi nepodařilo stihnout set britských HARBINGER. Přicházím přesně během závěrečných vteřin jejich instrumentálního setu, takže jen zdokumentuji, že ohlas měli slušný. Po krátké prodlevě a s plnou vervou vyplní prostor malého pódia američtí INFERI. Nashville je město proslavené spíše jinými žánry, než má na svědomí tato pětice. To však rozhodně nelze brát jako handicap, protože hned od prvních taktů jsme svědky zábavné a energické show. Jakoby této kosmopolitně působící sestavě byla scéna smíchovského klubu malá. INFERI své debutové album vydali už v roce 2009, takže je směle už můžeme řadit do kategorie zkušených matadorů, neřku-li veteránů. A to je rozhodně znát jak na jejich studiových nahrávkách, tak bez nejmenších pochyb i při živém hraní. S jistotou a s chutí odehraná směs tvrdých metalových žánrů, ve které je dost místa jak pro ostré nájezdy, tak i pro melodiku v podobě četných kytarových sól bavila od začátku do (pro mnohé příliš brzkého) konce a potvrdila fakt, že v této petičlenné sestavě kapel na evropském výletě není slabšího článku.

Neméně sympatický dojem po sobě zanechali i ALLEGAEON. Podobná nálož jako v případě předchozího vystupujícího s dovětkem, že je to více heavy a více melodické. Vliv skandinávské (rozuměj göteborgské) školy je znát, není však dominujícím. Spíše lze říct, že tito Američané vkusně a po svém míchají muziku, kterou bezpochyby i rádi poslouchají. Z letošního alba „DAMNUM“ zazní několik skladeb, je však kde brát i v minulosti. Příjemný průřez již dosti bohatou tvorbou skupiny nezůstává ani bez odezvy v řadách posluchačů. Oboustraně fungující chemie, hlavně díky hbitě a sympaticky působícímu staronovému vokalistovi Ezru Haynesovi znamená ve výsledku další svižně a zábavně odsýpající show, kterou však rovněž v tom nejlepším utnul nemilosrdný časový harmonogram.

To samé bohužel, a možná i ještě více, znamenalo i pro vystoupení FALLUJAH. Ačkoliv lze tuto tour prezentovat jako podnik rovnocenných kapel, tu hlavní atrakci nakonec přeci jen tvoří RIVERS OF NIHIL a tomu také odpovídají hrací časy. Další dění však naštěstí ukázalo, že tohle byla jediná a navíc menší vada na kráse jinak povedeného večera. Americký FALLUJAH mají na svém kontě již 5 desek, z nichž ta poslední – ještě poměrně čerstvá „Empyrean“ tvořila logickou páteř přibližně půl hodiny trvajícího setu. Přestože z ní zaznívá rovnou 5 kusů, úplný úvod však obstarají líbezné tóny skladby „The Void Alone“ z 6 let starého alba „Dreamless“. Živelně a přesto s přehledem odehrané vystoupení postrádalo onu „astrální“ atmosféru, kterou dýchaly starší nahrávky. Rozhodně však nelze říci, že by tím nějak utrpělo živé hraní, neboť se tím ještě více zvýraznily definující atributy tvorby FALLUJAH – tlak a melodie, tvořené téměř bez přestání sólující kytarou Scotta Carstairse. Sympaťák Kyle Schaefer coby nová akvizice za mikrofonem vypadá jako letitý člen kapely a své party zvládá s naprostým přehledem. A je jedno jestli o něm mluvíme coby vokalistovi metalové skupiny anebo prodejci merche. Po odeznění závěrečné „Mindless Omnipotent Master“ však přišel opět, a možná ještě silněji než v případě dvou předchozích vystoupení, nepříjemný pocit, jako by vám číšník uprostřed konzumace skvělé kulinářské speciality tuto nekompromisně odnesl ze stolu.

Playlist: The Void Alone, Radiant Ascension, Embrace Oblivion, Into the Eventide, Amber Gaze, Eden's Lament, Carved From Stone, Mindless Omnipotent Master

Hrací čas vyčleněný pro poslední vystupující – RIVERS OF NIHIL, však vše zachránil, byť i v jejich případě bych si klidně ještě pořádnou porci přiložil. Loňská deska „The Work“ se stala pro mnohé poměrně náročným posluchačským oříškem a otázka tedy zněla, co s dynamikou vystoupení udělá začlenění jejích skladeb do koncertního playlistu. Nakonec nebylo co řešit - nová tvář skupiny funguje výborně i v symbióze se starší tvorbou. Úvodní, klávesový motiv ze skladby „The Void From Which No Sound Escapes“ jasně předznamenal, že progresivnější podoba amerických bude mít své místo i na koncertním pódiu. Odchod letitého vokalisty Jakea Dieffanbacha těsně před zahájením turné na pohodě rozhodně nepřidá, jeho práce se však basák Adam Biggs ujal až s neuvěřitelnou pohodou a jistotou. Otázkou zůstává, zda-li tento post bude skupina nějak řešit anebo se jedná o jev trvalý. Jediným personálním ochuzením, při vší úctě k Dieffanbachovi, tak zůstála pouze absence živého saxofonisty, jehož party zněly z „pásku“. Vše ostatní však bylo takříkajíc neošizené. Propletenec skladeb z různých období vývoje skupiny skvěle šlapal. Zatímco písně z „The Work“ spíše sklidňovaly situaci, byť zde se volily rovněž ostřejší kusy, výběr ze skvělé desky „Where Owls Know My Name“ („The Silent Life“, „A Home“) nakopával dynamiku večera do kritických hodnot.

Bude zajímavé sledovat další hudební vývoj RIVERS OF NIHIL už jen proto, že jednu z paží basisty Biggse zdobí vytetovaný motiv debutového alba KING CRIMSON. Byla deska „The Work“ jen drobným vybočením anebo novým trendem posouvajícím tvorbu skupiny někam mimo (tvrdý) metal? Živé vystoupení však jakékoliv podobné úvahy zcela vyvrací, neboť to byla ostrá metalová jízda bez ohledu na to, z jaké desky se právě hrálo a zároveň potvrdilo, že tito Američané stále představují to nejlepší ze současného metalu s kořeny v tom s přívlastkem „death“. Což vlastně platí pro všechny zúčastněné na tomto turné.

Playlist: The Void From Which No Sound Escapes, A Home, Sand Baptism, Focus, The Silent Life, Clean, MORE?, Episode, Where Owls Know My Name

Fotografie: FB profily kapel